Slavomil Strohs

* 28. 11. 1926 Orlová

† 12. 10. 2001

Syn Antonína S., vrchního číšníka pocházejícího z Kelče, a Františky S., řídící učitelky pocházející z Milenova. Reálné gymnázium začal navštěvovat v hornické Orlové (1937–38), pokračoval v Hranicích (1938–39), Lipníku nad Bečvou (1939–41), Přerově (1941–44) a v r. 1945 maturoval v Lipníku nad Bečvou; doplňující zkoušky z latiny a filozofické propedeutiky složil na reálném gymnáziu v Přerově (1946). V l. 1946–50 studoval na FF UK filozofii a sociologii; promoval 1952. V l. 1948–49 byl pomocnou vědeckou silou ve filozofickém semináři FF UK, r. 1950 byl jmenován vedoucím asistentem lektorátu společenských nauk na FF UK, r. 1951 vedoucím odborným asistentem Kabinetu marxismu-leninismu na PřF UK. V r. 1954 byl konkurzem přijat jako vědecký pracovník do Kabinetu pro filozofii ČSAV, pozdějšího FÚ a poté ÚFS ČSAV, v nichž pracoval jako samostatný vědecký pracovník do r. 1987. Po r. 1989 spolupracoval s nově ustaveným FÚ AV ČR.

Jeho prvotní orientaci ovlivnily především rané zážitky, čs. mobilizace, hned nato Mnichov 1938, obsazení Těšínska Polskem a násilné vystěhování, zkušenost 2. světové války a utopická solidarizace s nejchudší velmocí nesoucí hlavní tíhu války. Na hnutí, pro které se rozhodl (do KSČ vstoupil r. 1946 a r. 1970 byl z ní vyškrtnut), jej soustavně zajímala filozofická problematika. Otázka, zda komunistické hnutí mělo již mezi dvěma válkami v Československu explicitně vyjádřenou filozofickou orientaci v relativně autonomní podobě, byla jeho hlavním badatelským zájmem. V monografii a řadě statí a článků, publikovaných i v zahraničí, se mu podařilo prokázat existenci výrazné české i čs. marxistické filozofické tradice. Zejména studium pramenů jej přivedlo ke kritickému postoji k negativním jevům obsaženým v historii dobového socialismu; např. v referátu Lenin a dělnická demokracie se snažil vysledovat kořeny historického procesu likvidace demokracie v komunistickém hnutí. Patřil k těm filozofickým pracovníkům, kteří svým malým dílem přispěli k filozofickému rozměru intelektuální revoluce, kterou bylo pražské jaro 1968. V době normalizace mu bylo zakázáno publikovat, ale zároveň požadováno, aby psal. Tak vznikl např. r. 1974 text K filozofii české avantgardy, který byl publikován jako historický dokument ve FČ 1990–91. Podobně z rozsáhlé antologie Filozofie a revoluce z r. 1983, nevydané pro programové průtahy v Nakladatelství ČSAV, byl v r. 1995 publikován fragment J. Winternitz a teorie relativity. Koncepci antologie vyložil v jednom z několika referátů, které mu umožnila FF v Brně (Cesta demokratické inteligence k filozofii marxismu-leninismu, 1981); dějiny české marxistické filozofie tu byly pojaty jako historie ideologické indoktrinace. Tato indoktrinace se odehrála ve sféře konativní (politika a ekonomie), esteticko-emocionální (umění a literatura) a kognitivní (vědy a filozofie). Hlavní S. metodologický přístup byl metamarxistický – vztáhl principy marxistické filozofie na ni samu. Považoval marxismus za jednu z cest vedoucích k filozofii v jejím univerzálním smyslu. Osobně se k ní přiblížil jako historik filozofie např. v proslovu Absolutní reflexe a reflexe existence na filozofickém semináři věnovaném studiu Patočkova pojetí fenomenologie (10. 1. 1978, rkp.).

Bibliografie:
◦ Marxisticko-leninská filozofie v Československu mezi dvěma světovými válkami, 1962;
◦ K filozofii české avantgardy, 1974, rozmnož.;
◦ Metodologická studie k soudobým dějinám filozofie (s J. Černým), 1976;
◦ Josef Winternitz a teorie relativity, 1995;
◦ Filozofie a revoluce. Antologie z dějin m.-l. filozofického myšlení v Československu (s E. Várossovou ad.), rkp.

Sborníky:
◦ Les grands courants de la philosophie contemporaine (pod jm. L. Rieger, s J. Patočkou, I. Dubským aj.), Sborník Janovské univerzity, 1957;
◦ Marxistická filozofie v českých zemích, Filozofie v dějinách českého národa, 1958;
◦ hesla K. Gottwald, J. Kabeš, L. Klíma, K. Konrad, L. Svoboda, Filosofskaja enciklopedija, Moskva 1962–64;
◦ Čechoslovakija, M.-l. filosofija i sociologija v SSSR i jevropejskich socialističeskich stranach, Moskva 1965;
◦ Cesta demokratické inteligence k filozofii marxismu-leninismu, M. Novák – filozof a estetik, 1982;
◦ J. Popelová a K. Vorovka, J. Popelová – filozofka a učitelka filozofie, 1984;
◦ F. X. Šalda a Leninův Materialismus a empiriokriticismus, Filozofie v dějinách a současnosti, 1986;
◦ Poznámky k čs. marxistické filozofické orientaci třicátých let, České filozofické myšlení, 1989;
◦ J. Kabeš, L. Svoboda, J. Popelová, Antologie II, 1989;
◦ Česká marxistická filozofie, Kapitoly z dějin české filozofie 20. století, 1992, angl. Czech Philosophy in the XXth Century, Washington 1994;
◦ Marxistická filozofie (s J. Gabrielem), Česká filozofie ve 20. století, 1995.

Edice:
◦ L. Feuerbach: Zásady filozofie budoucnosti (úvod), 1959.

Časopisecké příspěvky:
◦ K Wolkrovým statím na obranu marxismu, FČ 1954;
◦ K počátkům nové etapy ve vývoji české filozofie, FČ 1955;
◦ L' évolution de la pensée philosophique tchèque (pod jm. L. Rieger, s J. Patočkou, I. Dubským ad.), Comprendre 1956–57;
◦ Otázky vývoje m.-l. filozofie v letech první republiky, FČ 1957;
◦ O poměru k minulosti, LtN 1957, č. 30;
◦ Říjnová revoluce a česká filozofie, LtN 1957, č. 44;
◦ Diskuse o metodologických otázkách zpracování středověké myšlenkové látky, FČ 1962;
◦ L. Svoboda a čs. m.-l. filozofie, AUC – PhH 1963;
◦ O nezbytnosti umění i vědy o umění, LtN 1963, č. 13;
◦ Česká marxistická filozofie do r. 1938, FČ 1965;
◦ J. Kabeš a česká marxistická filozofie, LtN 1965, č. 33;
◦ L. Klíma, Plamen 1965;
◦ Opožděný nekrolog – A. M. Děborin, Literární listy 1968, č. 5;
◦ Leninovo dílo a vytváření čs. marxistické filozofie, FČ 1970;
◦ Lenin a dělnická demokracie, Čs. rusistika 1970;
◦ Česká m.-l. filozofie mezi V. a VII. sjezdem KSČ, FČ 1971;
◦ K filozofii české avantgardy I–II, FČ 1990, 1991;
◦ Tradice vzdoru, LtN 1991, č. 50;
◦ Úvahy v samotě, LtN 1992, č. 18;
◦ Konec tisíciletí? LtN 1993, č. 2.

Literatura:
◦ K. Chvatík: První monografie o marxistické filozofii, Kulturní tvorba 1963, č. 27;
◦ J. Branžovský: První nástin dějin marxistické filozofie, RP 9. 8. 1963;
◦ ČF ve 20. století II, 1995.

a